Základní škola Jihlava, Havlíčkova 71,
příspěvková organizace
Pohodová tvořivá škola
diar

5. r. - tř. učitelka Alena Tkadlečková

 IMG_4777.JPG         IMG_4778.JPG

 Loď páté třídy

Vyplouváme do pátého společného roku. Těšíme se na nová dobrodružství a rozšíření obzorů, doufáme v příznivý vítr a podporu blízkých i vzdálených přátel naší lodi!

 Informační odpoledne: úterý 4.6.2019

13.30 Paclíkovi

 

14.45 Míčovi

 

16.00 Andrysíkovi

 

17.15 Patryovi

13.45 Neuwirthovi

15.00 Hanáčkovi

16.15 Kubíkovi

17.30 Šlajsovi

14.00 Přibylovi

15.15 Kolářovi

16.30 Jendriskovi

17.45 Kölblovi

14.15 Pospíchalovi

15.30 Strnadovi

16.45 Večeřovi

18.00

14.30 Zachariášovi

15.45 Šalandovi

17.00 Tůmovi

18.15 Völklovi

   vyhlídka na červen 2019.png

 Radosti i starosti Evropy (květen)

Objevujeme náš světadíl – Evropu, její přírodní, kulturní i historické bohatství. Vnímáme ji všemi smysly. Očima hledáme v mapách, v knihách, na internetu. Ušima posloucháme všechny možné státní hymny a hlavně tu evropskou. Hmat jsme využili při zdařilém tvoření plastické mapy Evropy a přitom si ukládali do paměti pohoří i nížiny, členitost pobřeží i hloubku moří. Chuť i čich jsme použili, když někteří přinesli typická jídla Evropanů. Každý z nás se totiž na chvíli stal obyvatelem jedné evropské země, představil ji a pozval do ní ostatní. Bylo to zajímavé! Máme teď chuť cestovat a poznávat. Nemohlo nás také nechat lhostejné, že se tento měsíc konaly volby do evropského parlamentu. A tak jsme po řádné přípravě a diskuzi připravili anketu a vyrazili s ní mezi Jihlaváky: „Do kterého státu v Evropě byste se chtěli podívat a proč?“, „Proč má smysl jít k evropským volbám?“ Zažili jsme zajímavé situace a rozhovory (taky v kanceláři primátorky) a jsme zvědaví, jak volby dopadnou. Nahlédli jsme i za evropské hranice do Afriky s hostem Alešem Tomanem. Díky! Po hranicích jsme jezdili nejen prstem po mapě, ale i lajnovačkou po ulicích města. Tou jsme vyznačili část hranice mezi Čechami a Moravou, přitom jsme luštili latinské nápisy a římské číslice na hraničním kameni. Také jsme se přiblížili na dohled hranicím s Rakouskem – na celodenní výpravě široko- i úzko-kolejkou do Hůrek v nádherné krajině České Kanady. Díky krásnému počasí jsme se jí mohli nejen projít, ale taky poznávat druhy motýlů a kytek, vyčistit kousek lesa, nebo trénovat rovnováhu na odstavné koleji. Ve vlaku jsme se taky naučili nový námořnický kánon. A ještě je před námi kolová výprava údolím Jihlavy do Přímělkova.

  IMG_9436.JPG    IMG_9604.JPG    IMG_9543.JPG

Naše modrá planeta (duben) více v galerii

„Chválím tě, Země má, tvůj žár i mráz“, zpíváme každé dubnové ráno a znovu a znovu si uvědomujeme, na jak úžasné, jedinečné planetě to žijeme a jak ji máme rádi. Vnímáme její krásu, ale i její ohrožení. Mít něco rád znamená hodně to poznávat, tak jsme se pustili do poznávání světadílů i oceánů, podnebných pásů i jednotlivých živočichů v nich. V člunech jsme vytvořili pestrobarevné plakáty a představili je ostatním. V zoo jsme s průvodcem prošli všechny kontinenty a pak soustředili pozornost na své zoo-objevy. Všichni jsme se připravili na diskuzi o jihlavských vlcích a oni sami se do ní zapojili po svém: ukázkovým zavytím! Mnoho z nás má doma svého živého živočicha a každý jej mohl v jednom pátku přinést a představit.  Křečků se sešlo tolik, že pro ně naši herníci uspořádali závody v prolézání labyrintem. Nelin kocour s námi šel na procházku v doprovodu Porta Báry a štěnete Flay Moniky Jungrové – od ní máme spoustu „psích“ informací. Zanícené diskuze proběhly a probíhají na téma „ohrožená planeta“. Každý přichází se svými nastudovanými informacemi, názory i nápady, týkajících se vody, vzduchu, odpadů, plastů, energie, tání, Gretě Thunberg… Teď jen ty podněty uskutečňovat. Inspirativní pro nás bylo setkání s Katarínou Ruschkovou, která nám v jednacím sále zastupitelstva prezentovala svoji práci při péči o životní prostředí v Jihlavě, ale hlavně upřímně odpovídala na přímé dotazy (Jezdíte autem? Sprchujete se nebo koupete? Do čeho nakupujete?). V testu uspěla a díky ní jsme navštívili i bezobalový obchod. „Zeleno“ máme i ve třídě – na lavicích nám rostou indiánské „tři sestry“ (kukuřice, kolem ní hrášek a pod nimi chrání půdu dýně) a tak každý den máme před očima školu zázračného růstu. Přenesli jsme ji na školní i komunitní zahradu. Za faunou Moravy jsme se vypravili do brněnského zemského muzea. Jeho exponáty nás nadchly a při jejich nehybnosti jsme vnímali dramatické příběhy světa zvířat – třeba užovku požírající skokana nebo kukačku v hnízdě červenek. Dobyli jsme i hrad Špilberk, prolezli Kasematy a prožili si společnou cestu v „pokojíčcích“ vlaku do Jihlavy. Leckdo z nás už vyráží ven na kole, proto jsme si ověřili dopravní pravidla – pomocí testů i prakticky při koloběžkové výpravě na dopravní hřiště!

   IMG_9112.JPG   IMG_9331.JPG   IMG_9008.JPG

Záhady vesmíru (březen) více v galerii

Naše třída se v březnu proměnila ve vesmírnou badatelnu. Nad našimi hlavami visí Sluneční soustava, komety, černé díry, galaxie i Lajka, a k tomu všemu mapa březnové hvězdné oblohy a dalekohled. Už během jarních prázdnin jsme z různých koutů republiky (obsadili jsme všechny české hory a pohoří!) hleděli na noční oblohu a vyhlíželi Měsíc, abychom mohli zapsat a zakreslit jeho polohu. Každé ráno ve škole jsme pak porovnávali své pozorování s informacemi České astronomické společnosti (už víme, že klidně vyjde i v 7.00 a je vidět za slunečného dne). Kromě společného bádání a objevů si každý připravil minutovku o jeho „nej“ zajímavosti o vesmíru. Na Heulose jsme vlastními těly ztvárnili model sluneční soustavy v pohybu, když jsme jako planety obíhali kolem slunce ve vypočtené vzdálenosti i rychlosti. Stále nás ovšem zajímal hlavně Měsíc. Pomohly nám knihy, filmy i vyšívání jeho fází. Nejvíc ale „Expedice Měsíc“. Začala v den jarní rovnodennosti večerní přednáškou jihlavského astronoma Miloše Podařila. Živým výkladem i promítáním v Malovaném salónku nás vtáhl do tajů Měsíce (vzniku, velikosti, barvy, odvrácené strany i mezinárodních vesmírných závodů). Naše otázky neměly konce. Přerušil je až výstup na Bránu Matky Boží odkud jsme pozorovali očima i dalekohledem souhvězdí, Mars, Sirius a samozřejmě Měsíc, který svou úplňkovou září oslňoval oblohu i nás. Tři přítomní astronomové nás přesto ochotně provázeli a inspirovali k dalšímu bádání – díky! Nás ještě poté čekala dobrodružná noční cesta přes lesopark (naštěstí nám svítil Měsíc) do školní tělocvičny, kde si každý našel místo a po nezbytném sdílení a chichtání usnul. Součástí vesmírné snídaně byly i Saturnovy jednohubky (nutellou spojíte 2 piškoty a oplatku). Téma jsme ukončili filmem Lajka a přesouváme pozornost k naší planetě Zemi. Hvězdami na hereckém nebi zůstávají naši spolužáci, které jsme divácky povzbudili na Docela malém festivalu…

  IMG_8950.JPG   IMG_8962.JPG   IMG_8970.JPG

Tajemství člověka (únor) více v galerii

Nevycházíme z údivu nad zázraky v lidském těle. V intenzivním kurzu jsme probádali 7 tělesných soustav (pomocí kostlivce, modelů vnitřních orgánů, plakátů na stěnách, spousty knih, her a filmů). V knihovně jsme si doplnili další informace a připravili odborné diskuze mezi lékaři nebo rozhovory profesorů se studenty či novináři – předvedli jsme je pak ve scénkách. Leccos umíme pojmenovat i latinsky, zejména díky průzkumu jihlavské nemocnice, kde jsme se učili orientovat a přitom překládali cizí názvy jednotlivých oddělení. Mluvčí nemocnice M.Zachrlová nám domluvila exkurzi na Urgentním příjmu, takže už víme, co se s pacientem děje cestou od vrtulníku či sanitky přes zajištění životních funkcí, operační zákroky, intenzivní péči až k propuštění. Děkujeme vrchní sestře H.Hladíkové, která ochotně odpovídala na desítky našich otázek a některé z nás získala pro práci ve zdravotnictví. Taky už víme, kam chodí naše Nicol na kontroly s cukrovkou, nebo kde si člověk může půjčit zdravotní pomůcky jako vozík nebo chodítko – u Amálčiny maminky. Do vývoje člověka od početí k porodu nás zaujatě a otevřeně zasvětila těhotná maminka Julie – díky a držíme palce! Ve třídě nás navštívili i další ochotní rodiče s kojenci a batolaty. Bylo to živé a veselé – podle živých vzorů jsme zkoušeli pečovat o svá miminka (panenky či plyšáky): přebalovat, koupat, oblékat, krmit, uspávat ukolébavkou…  V mateřské škole Demlova jsme se setkali s předškoláky. Nastudovali jsme si, co ve svém věku dovedou a znají a pak jsme je odborně pozorovali, kreslili, počítali a hráli si, vedli s nimi rozhovory. Strhla nás jejich radost, připravené hry i tvoření. Do puberty, dospělosti a stáří teprve dorosteme. Zeptáme se ale svých babiček a dědečků na radosti i starosti stáří. Odborníci s námi přijdou probrat, jak chránit své zdraví a paní učitelka E.Slámová nám předvede pitvu oka.  Protože nás únor překvapil slunečným počasím, protáhli jsme si svá tajemná těla na cestách za odborníky i při originální sportovní třídnické hodině – díky únorovým kapitánům a tatínkovi Matyáše.

   IMG_8687.JPG      IMG_8809.JPG  IMG_8875.JPG

Úžasné vynálezy (leden) více v galerii

Co je to vynález? K čemu je dobrý? A je vždycky dobrý? Jak se člověk stane vynálezcem a je možné dnes ještě něco vynalézt? O tom všem jsme přemýšleli, diskutovali, hledali informace v knihách, pouštěli si filmy. Každý z nás také jeden vynález pořádně probádal tak, aby jej ostatním srozumitelně vysvětlil. Takže už leccos víme o parním stroji, ponorce, žárovce, kytaře, žvýkačce a 25 dalších důmyslných zařízeních. Vynález rozhlasu jsme mohli prozkoumat na vlastní oči při exkurzi v Čro Vysočina. Zjistili jsme, co kdo dělá v rozhlasové stanici a ocitli jsme se i v živém vysílání! V brněnském centru plném vynálezů "Vida" jsme s chutí zkoušeli  jeden vynález za druhým a vzájemně se inspirovali: "mě zaujal šlapací stroj", "pochopil jsem ponorku", volali jsme si telefonní rourou", "byli jste v černé komoře?". Díky působivé vědecké show zase víme víc o síle, šíření a možnostech zvuku. Snažíme se také pochopit (a díky stavebnici a písničce Z.Svěráka nás to baví) elektrický obvod a související užitečné věci. Sami jsme si vyrobili a vyzkoušeli raketové balónkové auto, kreslili jsme vynálezy budoucnosti. Blíže jsme se seznámili s jedním vynálezcem - spisovatelem. J.Vernem. Jeho svět i knihy plné vynálezů a fantazie nám ve Smrčné představil Verneův dlouholetý čtenář, tatínek Rudy - díky! Chystáme se také do Horáckého divadla na zkoušku hry, ve které bude účinkovat i náš spolužák Sam. Na informačním odpoledni jsme už (většinou ve trojicích - žák, rodič, učitel) zhodnotili, co a jak se dařilo v uplynulém pololetí a teď nás čeká ještě tradiční předání vysvědčení v Zoo.

 IMG_8433.JPG IMG_8571.JPG   IMG_8596.JPG   

Na křídlech umění (prosinec) více v galerii

Temné lidské stránky, které nás obestřely v listopadu, nám v prosinci rozjasnila schopnost člověka vytvářet krásu. Věnovali jsme se umění – zopakovali si umělecké směry a zaměřili se na baroko. Každý sám přitom hledal, která oblast umění je mu blízká, pro kterou má nadání. Výtvarně jsme se vyžili při žlutobílé vánoční výzdobě třídy. Často tu zněla adventní hudba nejen od Bacha. Hlavně jsme si ale vyzkoušeli divadelní role ve hře Ovčí vánoce. S radostí i vervou jsme se vžili do ovcí a vlků a s nimi přemýšleli, jak spolu žít a přežít. Od mnoha diváků se nám dostalo velké odezvy, ocenění a souznění – děkujeme! Velký dík patří také těm, kteří nás tématem měsíce provázeli: Janě Krásenské, která si s námi o umění povídala, Daně Holíkové, jejíž postřehy nás posunuly v hereckých výkonech, otci Hyacintovi, který nám pomáhal vnímat barokní umění v kostele sv. Ignáce a zároveň otevřeně i vtipně odpovídal na naše všetečné otázky. Že největší umělkyně je nakonec příroda jsme zjišťovali díky nadílce sněhu a rampouchů stejně jako při studiu minerálů a hornin. V předvánočním období jsme také chtěli udělat něco pro druhé, a tak jsme se zapojili do charitativní akce Krabice od bot – naplnili jsme jich 10 darovanými i koupenými (za peníze z vernisáže) věcmi a doufáme, že udělají radost. Naše ovčí divadlo jsme nakonec zahráli nejen na školní besídce, ale i dětem z Dětského centra a plánujeme s ní navštívit i Mateřskou školu a SPC Demlova – zasvěcenou průvodkyní světem dětí s hendikepem nám bude Alena Mácová. Kéž nás všechny i v dalším roce provází hvězda, která bezradným přináší naději.

 IMG_8259.JPG   IMG_8168.JPG   besídka56.JPG

Moc a bezmoc válek (listopad) více v galerii

Do tématu jsme vstoupili s V.Wodákem, naším průvodcem po jihlavských vojenských hřbitovech. Při hořících svíčkách jsme nahlédli do příběhů některých vojáků obou světových válek, představovali si rozstřílené tanky a vykolejené vlaky. V dalším týdnu jsme se zaměřili na „moc“ 2. sv. války. Ve skupinách jsme zkoumali bitvu o Británii, bitvu u Kurska, útok na Pearl Harbor, vylodění v Normandii a atentát na Heydricha. Každý tým připravil pro ostatní nejen prezentaci, ale také venkovní hru nebo scénku na motivy dané události – stali jsme tak na chvíli třeba tankem v bitvě nebo rádiovou depeší pro letadla.                    Bezmoc, bolest, ponížení a strach – tyto pocity souvisely s vyprávěním o válečném utrpení židů. Oslovil nás příběh „Prince s hvězdou“ – Petra Ginze, kluka, který psal v Terezíně časopis Vedem. Sledovali jsme místa s Petrem spojená a některých jsme se i dotkli. Mlhou v Terezíně nás provedla milá paní průvodkyně, která ochotně odpovídala na naše nekonečné otázky a ocenila i náš zpěv hebrejské písně. Leccos z toho, co jsme slyšeli, nám bude teprve postupně docházet, ale snad na tuto část naší historie nikdy nezapomeneme. Přidanou hodnotou výpravy bylo společné cestování různými dopravními prostředky. Vlak, ve kterém se dají hrát hry a vyprávět historky, ovšem jednoznačně zvítězil.                                     Děkujeme Oliverově mamince za zprostředkování setkání s 94-letým pamětníkem Františkem Jirouškem. Fascinovaně jsme naslouchali jeho vyprávění o dějinách českých i jeho osobních, zvlášť za války: o nasazení v Německu, ukrývání, záměrném opaření, útěku před Hitlerjugend… Opět jsme se ptali a společně si i zazpívali. Máme o čem přemýšlet. A taky se dál ptát – dokud je koho.

  IMG_7900.JPG    IMG_7961.JPG    IMG_8052.JPG

 

 Sto let republiky (říjen) více v galerii

V říjnu nás čekal těžký úkol: proletět posledních 100 let naší české historie a oslavit tak vědomě a důstojně narozeniny naší paní republiky. Už víme, čím vším si prošla: prvním nadšením při vzniku, německou okupací, komunistickou totalitou i návratem k demokracii. Vyprávěli jsme si, pouštěli filmy, prošli významné „osmičky“, domalovávali portrét TGM, z hlíny vytvářeli pomník obětem komunismu (inspirováni příběhem M.Horákové, který nás silně zasáhl), u pomníku 17.listopadu vyjadřovali přání naší zemi do příštího sta let. Taky jsme zpívali: spirituál Jednou budem dál, Krylovu píseň Bratříčku, zavírej vrátka, Modlitbu Marty Kubišové a oblíbenou lidovku prvního prezidenta Ach synku, synku. Cestou z Vrakbaru (kde jsme se na chvíli ocitli ve virtuálním světě) jsme se zastavili u sochy T.G.Masaryka, seznámili se s její zajímavou historií a každý z nás jí položil jednu otázku. U desky se jménem E.Plocka jsme si četli, co se tu vlastně stalo. Nejvíce nás ale zarazil příběh domu v Hluboké ulici, kde se děly hrozné věci za války, po ní i později… Výstavou „100 let republiky“ v Muzeu Vysočiny nás provedla paní Čermáková s čárou, kterou nakreslil TGM, překreslil Hitler a pak další a další. Taky jsme tam skládali příběh podle věcí ze dvou kufrů a hráli hru o diplomacii. Na náměstí plném trhovců nebylo těžké oslovovat kolemjdoucí s otázkou do ankety „Na co z naší stoleté historie bychom neměli zapomenout?“ Častou odpovědí ovšem bylo „Nevím“! A hned poté jsme se přenesli do období totality a v jednom bytě zažili bytový seminář s chartistkou E.Rothovou (pozvala ji Šimonova maminka), která nám zprostředkovala své vzpomínky z oné šedivé i skrytě barevné doby: na nesvobodu a přetvářku, na psaní samizdatu, na všudypřítomnou StB, na zakázanou školu, na setkání s V.Havlem i demonstrace. Měli jsme k tomu spoustu otázek a společně jsme i zpívali písně spojené s tehdejšími událostmi. K tématu nás čeká ještě celoškolní zážitkový den, kdy se pro změnu přeneseme do časů první republiky. V tomto měsíci jsem také zažili naplněnou výpravu na knižní veletrh v H.Brodě (děkujeme opět za vstupenky tatínkovi Viky) a začínáme se těšit na filmový festival dokumentů – akreditace už máme… A nakonec významná událost mezi námi ve třídě: přišla mezi nás nová spolužačka Klaudie, takže už je nás zase 30!

 IMG_7822.JPG   IMG_7803.JPG   IMG_7852.JPG

Krajinami krajů (září) více v galerii

Vpluli jsme do nového školního roku. Sdíleli inspirativní prázdninové deníky. S Harry Potterem jsme strávili adaptační večer - ve ztemnělém Heulose četli kapitoly z knihy Tajemná komnata, přespali v nové třídě a pochutnali si na společné snídani pod dubem. V záchranných člunech (týmech, které si mají celý rok pomáhat) jsme sestavili vory, které jsme pak odvážně pouštěli po Jihlávce. "Krajinami krajů" jsme se toulali malováním podle pohledů, pomocí Českého pexesa, vytvářením barevných koláží... V knihovně jsme si připravili referát o zajímavých místech ČR, ve dvojicích prezentovali "svůj" kraj (dokonce jsme přitom ochutnali oplatky až z Karlovarského kraje). V bludišti chodeb staré i nové budovy radnice jsme se ptali "Jaké je podle vás nejkrásnější místo v Česku a proč? Ve kterém místě byste nechtěli žít a proč?" Poté jsme statisticky vyhodnotili odpovědi (nejkrásnější je stověžatá Praha, nejméně oblíbená je černá Ostrava.) Náš kraj Vysočinu jsme se rozhodli poznat nejen z knih, ale i zážitkovou jízdou pěti vlaky na Stvořidla a zpět. Cestou jsme kontrolovali a zapisovali čas odjezdu vlaků ze stanic, z oken pozorovali a vzájemně se učili názvy rostlin, živočichů, kopců, řek a potoků. Ve vyprávěních o výpravě se můžete dočíst o dobrodružstvích na Stvořidlech, překonávání strachu, vzájemné pomoci při cestě po říčních balvanech, o radosti z čištění potůčku, Rodrigově skále a sluncem zalité zátoce... Léto se s námi rozloučilo velkolepě! 

 IMG_7561.JPG   IMG_7491.JPG   IMG_7605.JPG

Vzpomínání na čtvrtý rok (červen)

V červnu nás čekala už tradiční vernisáž. Procházeli jsme v ní s českým lvem a pomocí slavných obrazů českých malířů českými dějinami. Obrazy jsme malovali, přemýšleli o nich, vciťovali se a psali o nich, potom jsme se převlékli do postav na obrazech, vyfotili se a na vernisáži obrazy obživly. Pod buk u altánu přišla spousta rodičů, přátel, hostů a atmosféra byla výborná. Hrálo se, smálo, zpívalo, povídalo, originálně sportovalo (díky Marku Jungrovi)... V červnu jsme prožili také výlet Vysočinou a stanování v Horních Dubenkách. Stavění a balení stanů jsme trénovali už na hřišti školy, takže u dubeneckého kostela nám to pak celkem šlo. Už víme, kde pramení Jihlava, jak vypadá vysočinský Stonehenge, Krvavý rybník, hřbitov o půlnoci a průzračná voda v lomu v Horní Cerekvi. Počasí nám přálo i na výpravě s mapou na kolách, při níž jsme projížděli Jihlavu ze všech světových stran, a stejně tak i v Herolticích (díky za pozvání, Jendriskovi!), z kterých si po exkurzi v balírně brambor každý odnášel 3 kg čerstvých brambor. Naši třídu  v červnu navštívili dva vzácní hosté: Eva Bystrianská (grafička a autorka filmu o Jihlavě) a David Rittich (hokejový brankář v NHL a reprezentaci). Zahrnuli jsme je otázkami a díky jejich otevřenosti a vstřícnosti máme kromě autogramů vhled do jejich práce i životů. Umění diskuze nás ještě v závěru roku bude učit supervizorka (a maminka Šimona) Martina Přibylová. Ještě si zasportujeme, zatvoříme (s Klárou Šlajsovou), uklidíme, rozdáme vysvědčení, červené Zápisníky a zatím tajné vzácné dárky (za ně díky především tatínkovi Viky Přemyslu Moravcovi a dalším)... a vyplouváme na prázdniny! Tak "Vzhůru na palubu, dálky volají..."

IMG_7076.JPG  IMG_7189.JPG  IMG_7366.JPG

Český lev (květen)

Máme ve třídě nový koberec – mapu České republiky. Vyznat se v něm, najít a znát hory, řeky, města, kraje – to je výzva tohoto měsíce. Známe i plán Jihlavy, to abychom našli místa, která nám lidé dotázaní v naší anketě na náměstí označili jako nejoblíbenější a nejméně oblíbená. Všude také hledáme státní symboly (znaky, vlajku, hymnu, barvy…), o nichž jsme ve skupinách připravili prezentace. Hledat lvy (přesněji znaky se lvem) a vůbec místa spojená s českou historií jsme se vydali do Prahy. Prožili jsme dva naplněné dny. Koho zajímá technika, vynálezy a doprava, toho zaujalo Národní technické muzeum, přírodovědce zase Noemova archa v Národním muzeu. Dějin všeobecně jsme se mohli dotknout u Letohrádku královny Anny, na Pražském hradě, ve Schwarzenberském paláci, u Národního divadla, Staronové synagogy, Betlémské kaple, u Žižkovy sochy na Vítkově, nebo u památníku Milady Horákové. Na pláži Střeleckého ostrova s vyhlídkou na Karlův most jsme přemýšleli, jak to bylo s Bruncvíkem, jeho mečem a lvem. Důležité bylo společné prožívání všeho – magnetické kuličky, které nepropadnou do kanálu, počítání lvů (973!), jízda v kloubové tramvaji či na jezdících schodech, přespávání ve spacáku, usínání u klavíru, zpívání, výhledy na Prahu… Bylo nám prostě v té Praze blaze.         Ještě nás čeká zvířecí týden. Začneme výpravou za včelami s Rudovou maminkou, pokračujeme vědeckou prezentací svého nejoblíbenějšího živočicha, ve středu si přineseme domácí mazlíčky a v pátek nás maminka Nicol provede kravínem v Uhřínovicích, tatínek sponzoruje cestu a pohoštění. A díky Viki s námi ve třídě nově pobývá také 16 strašilek!

IMG_6745.JPG   IMG_6899.JPG   IMG_6633.JPG

 

Rudolf II. a Golem (duben) – více v galerii

Duben spolu s Rudolfem II. Habsburským nám otevřel oči pro vnímání krásy umění, pro základy věd i pro přírodní zázraky. A tak podle Arcimbolda malujeme Rudolfův portrét z ovoce a zeleniny, s hvězdářem Tycho de Brahe přemýšlíme o vesmíru, s rabínem Löwim vytváříme a oživujeme Golema.  Hebrejská písmena ש ל מ jako oživovací šém jsme hledali na jihlavském židovském hřbitově, na půdě opuštěného domu i v místě bývalé synagogy. Přitom jsme naslouchali několika příběhům o Golemovi a zpívali hebrejsky!            Zázrak jarního rození užasle sledujeme s každým kořínkem a lístkem hrášků, které má každý už tři týdny na lavici, ale také třeba na 14-tidenním selátku, které jsme si mohli pohladit u paní Sklenářová na Sasově. Také společně nakupujeme a sázíme semínka na školní i komunitní zahradě. Díky krásnému takřka letnímu počasí jsme mohli vyrazit s jednadvaceti koloběžkami na dopravní hřiště připomenout si úskalí křižovatek a dopravního značení.          Renesančním uměním nás ještě odborně provede paní Čermáková z Muzea Vysočiny. Praktickou alchymii a horoskopy si pro nás připravuje maminka Rudolfa (toho našeho ze třídy). Díky!

 

   IMG_6304.JPG    IMG_6461.JPG    IMG_6498.JPG

 

 

 Husité (březen) - více v galerii

V březnu v naší třídě zavlály husitské korouhve a z nás se stali husité. Silně jsme prožili zápas Jana Husa o změnu tehdejšího světa, zpívali jsme s ním „Jezu Kriste, štědrý kněže“. Pobouřila nás jeho smrt. Pokoušíme se pochopit i husity. Po prozkoumání souvislostí (např. že Husovi by se asi husité nelíbili a Jihlava nikdy nebyla husitská) a po společných diskuzích zjišťujeme, že většině třídy je bližší pacifismus. Přesto jsme se rozhodli ze slavných husitských bitev čtyři sehrát na „Jihlavském Táboře“ (Popravčím vrchu). Předcházela tomu průzkumná přírodovědná výprava, filmy o bitvách, výroba korouhví, vozů i zbraní. Moc nám pomohla návštěva Husitského muzea v Táboře, průzkum a atmosféra Žižkova města, které jsme procházeli se vztyčenými korouhvemi. A co že se pak odehrálo na okraji Jihlavy? V první bitvě se hrstka husitů (holek) bránila na vrcholku kopce jako Žižka na Vítkově. Když už umdlévala pod náporem křižáků (dvou tatínků s dvěma kluky), vyrazili ze zálohy Pražané (kluci) a útočníky zahnali. Ve druhé rekonstrukci jsme postavili vozovou hradbu mezi rybníky a vlákali křižáky do bahna jako v bitvě u Sudoměře. Pouhým zpěvem chorálu „Ktož sú Boží bojovníci“ jsme zahnali nepřítele u Domažlic. A teprve v takticky náročné bitvě u Lipan jsme se bratrovražedně pobili - naštěstí jenom jako, takže jsme ještě mohli velmi váhavě a nejistě uznat Zikmunda (až když nám slíbil úplně všechno) za českého krále, tak jak se to opravdu stalo na náměstí v Jihlavě v roce 1436. Náš výlet do bouřlivého středověku byl velmi zajímavý a dobrodružný.

 IMG_6194.JPG  IMG_6241.JPG  IMG_6259.JPG

Naše Jihlava (únor) – více v galerii

     V únoru jsme se pokusili prozkoumat naši milou Jihlavu trochu jinak než v minulých letech.         Tentokrát nás inspiroval komiks a film paní Bystrianské o Ježkově. Provázejí nás její ježci Kamil a Marie, k nimž se přidala spousta dalších ježků – ty jsme si sami vyrobili z ponožek a bambulí. Díky Rudově mamince se z nás na chvíli staly švadlenky, které šily, vycpávaly a bambulkovaly ostošest.      V zasněžené Jihlavě jsme pak na pěti významných místech sehráli pět scének z její historie. Jako scénář pro divadla posloužil zmíněný komiks. O mniších a koblihách jsme hráli v kostele sv. Kříže. O zvonu Zuzana před kostelem sv. Jakuba – uvnitř nám pak Bářin bratr Dominik představil varhany, zahrál i zazpíval. Pod sochou G. Mahlera ve stejnojmenném parku jsme poodhalili něco z dětství nadaného skladatele a také prožili sněhovou bitvu. V Horáckém divadle jsme se setkali s Marií Terezií a na závěr si u klavíru zazpívali hymnu. Celou cestu jsme také řešili, zda uvidíme více ježků nebo lvů. Vyhrál ježek – byl spatřen 140x, lvů jsme objevili jen 78.        Příběh jihlavského stříbra nás čekal v Muzeu Vysočiny. Program paní Čermákové nás strhnul, rozumíme už slovům jako archeolog, galenit, žíla, mincovna, brakteát, patronka. Sjeli jsme si po havířské klouzačce, Sam se proměnil v havíře. Další jihlavské záhady jsme řešili s Tomem Wizardem, kterému ve slohu píšeme i dopis.           Stihli jsme i 3 dny lyžovat na Šacberku, péct pro lyžaře, radovat se ze sněhu. Teď se těšíme na skutečnou, živou Evu Bystrianskou, která má navštívit naši třídu. Máme pro ni spoustu otázek!

    IMG_5902.JPG       IMG_6001.JPG       IMG_5851.JPG

 

 

Král Karel (leden) - více v galerii

Pod Karlovou českou královskou korunou jsme se v lednu nechali vtáhnout do naplněného života Karla IV. Rozesmutnilo nás jeho těžké dětství, žasli jsme nad vzdělaností, důvtipem a stavitelskými schopnostmi, odhalili jeho zranění z rytířského souboje… Když jsme se v ulicích Jihlavy ptali: „Byl Karel IV. největší Čech? A proč?“, naprostá většina dotázaných odpověděla „Ano“. I v naší třídě Karel zvítězil. Kde ale jej a jeho dobu zažít zblízka? V Praze! Nabiti dvoutýdenním studiem (nejen v knihovně) jsme do ní vyrazili. Neodradilo nás ani předcházející drama sněhové kalamity – žlutý, metro i tramvaj 22, všechno jelo načas.     Praha je nádherná. Ohromení z chrámu svatého Víta nebralo konce. Zážitkem na Karlově mostě bylo krmení racků: v jednu chvíli jsme jimi byli zahaleni jako bílým oblakem. Překvapení i soucit vyvolali klečící žebráci se psy. U Staroměstské mostecké věže jsme našli a vyfotili Karlův obraz a sochu. Nové síly pak načerpali v Ústřední knihovně a jejím bufetu. Na zvon Domu u Kamenného zvonu, kde se Karel narodil, jsme nedosáhli, tak jsme se dotkli alespoň zdi. A dvě poblíž levitující postavy se staly na dlouho tématem vzrušených rozhovorů. Poslední zastávkou bylo Karolinum. Když se na jeho nádvoří rozeznělo našimi hlasy Gaudeamus igitur, bylo to silné – kdoví, komu z nás budou jednou tuto píseň hrát ve velké aule pod sochou Karla IV.? Zatím je naším úkolem napsat o téhle výpravě novinový článek.    Odehrálo se ovšem ještě mnoho dalšího: třídní volba prezidenta ČR, konstrukce krychlí z hrášků a párátek, vyšívání s Klárou Š., informační odpoledne. Na přírodovědné výpravě jsme se tentokrát vydali na Starou plovárnu – prozkoumali rybník i okolí, rozdělali oheň a opekli marshmallows. Do školy jsme se vrátili opravdu dobrodružnou cestou necestou podél Jihlávky, značně špinaví, ale šťastní.

       IMG_5733.JPG       IMG_5670.JPG       IMG_5781.JPG

 

Když vládli Přemyslovci (prosinec) - více v galerii

Vláda přemyslovských knížat a králů, doba odvážných rytířů, pevných hradů, ale i tvrdého boje o moc. Snažili jsme se do ní pravdivě nahlédnout. Samozřejmě, že nás bavilo vyrábět meče (díky nápadu Rudovy maminky byly bezpečné i při soubojích), dřevěné štíty (vyřezali a připravili je pro nás rodiče Alenky) s malovaným erbem – každý se na něm snažil vyjádřit, co je pro něj osobně důležité. Zvládli jsme také základy šermu, středověkého tance nebo umění poezie při tvorbě básní. Z některých vyprávění, knih a Záhad Toma Wizarda jsme byli i zděšeni: ze všech těch vražd, lstí a vůbec těžkého života ve středověku. Když jsme však v knihovně bádali nad knihami o rytířích a psali podle nich příběh toho svého rytíře, zachtělo se nám stát se čestnými a spravedlivými jako oni. Vrcholným zážitkem pak bylo dobytí Rokštejna – zříceniny z roku 1270 (tedy z „naší“ doby) vzdálené jen 20 minut jízdy vlakem a 2 km chůze! Utkali jsme se tam v mnoha soubojích, prožili rytířský slib a pasování na rytíře, ale i hledání pokladu a luštění záhad tohoto místa. Zcela nás to strhlo. Tehdejší stavební slohy (od románského po gotiku) byly naším tématem ve výtvarce a matematice – umíme narýsovat románský i gotický oblouk!       Pokud jsme se ze středověku vynořili, bylo to proto, abychom navštívili Vrakbar, obchodovali v Bille, relaxovali a cvičili dětskou jógu s maminkou Julie, zahráli divadlo na Stříbrných Terasách (na pozvání Oliverovy maminky), inspirovali se světem knih s Věrou Šimkovou, zkoumali stopy zvěře na Šacberku s paní učitelkou Krásenskou a s Heidou – psím společníkem Julie.       Před námi je ještě lunárkově vánoční týden s vytvářením betléma a slavením Vánoc ve fialovém s nejmenšími sourozenci žáků naší třídy. Moc se těšíme. V očekávání příchodu vánoc nečekaně přišla do naší třídy nová spolužačka Bára. Vítáme ji mezi sebou a přejeme, aby jí s námi bylo dobře!

  IMG_5355.JPG    IMG_5368.JPG    IMG_5404.JPG

 

Staré české pověsti a dějiny (listopad) - více v galerii

Do historicky mlhavých dob zrodu Čech jsme se přenesli pomocí divadla. Každý ze třídy dostal roli v jedné ze čtyř pověstí: O praotci Čechovi, O Bivojovi, O Libuši, O dívčí válce. Hráli jsme, kde se dalo - ve třídě, kuchyňce, keramice, jídelně i v tělocvičně, a to pro sebe a pro třeťáky. Byli jsme si navzájem spoluherci, režiséry i kritiky, pomáhali si s kostýmy i rekvizitami. Kromě vciťování do postav jsme také psali diktát o Přemyslovi, pokusili se o charakteristiku Libuše, popisovali sílu Bivoje. Všechno dění vyvrcholilo v divadle Na Kopečku, kde jsme si zahráli na prknech, která znamenají svět. V hledišti vše bedlivě sledovala herečka a vedoucí divadla Dana Holíková, spolu s ní paní učitelka Krásenská a několik rodičů. Vyslechli jsme mnoho odborných rad a komentářů, které nám pomohly leccos si uvědomit a zlepšit. Děkujeme! Povzbudilo nás i ocenění - diváky jsme překvapili i potěšili svým nadáním.      V divadle, tentokrát loutkovém, jsme zůstali i při vyprávění o Cyrilovi a Metodějovi. Zaujalo nás jejich písmo, které jsme napodobovali ve výtvarce.       Ale nejsme ponořeni jen v dějinách, v tomto měsíci jsme uskutečnili i přírodovědnou výpravu za skokanem ostronosým, mravenci a dutohlávkou, naši rodiče prožili třídní schůzky se společným rozhovorem, absolvovali jsme poslední lekci plavání a řádění po závodech.

 IMG_5276.JPG   IMG_5188.JPG   IMG_5242.JPG

 

 

Lovci mamutů (říjen) - více v galerii

Ocitli jsme se v pravěku, v době ledové. Žijeme v jeskyni (třídě), kterou zdobí pravěké kresby, velký mamut, pravěké nástroje, hliněné i ze slaného těsta vyrobené sošky mamutů (za vedení Rudovy maminky). Nás zdobí kůže s korálky (to zase díky mamince Alenky). Ozývá se tu bubnování i zpěv o ohni.

Úchvatný zážitek nás čekal na Pálavě – v Archeoparku Pavlov jsme viděli tisíce let staré vykopávky, Věstonickou venuši i hroby. Dali jsme si do těla výstupem na Dívčí hrady a hřeben Pavlovských vrchů, ale ty rozhledy stály za to – vždyť tady někde kdysi běhala stáda mamutů. Nás byla také velká tlupa, připojili se k nám i někteří rodiče a sourozenci a bylo nám veselo (na dopravu nám přispěla Klára Šlajsová-děkujeme).

„Pravěkou“ přírodu jsme však objevili i tady u nás, ve Starých Horách. Na výpravě jsme četli kapitoly z knihy E.Štorcha Lovci mamutů (čteme ji kriticky, mnohé už archeologové vidí jinak) a podobně jako v nich jsme utíkali před vlky, překonávali strach z jeskynního  medvěda a hlavně: učili se rozdělávat oheň! Křemeny ani vrtěním dřívek to nešlo, přesto jsme si upekli mamutí chobot.

Čím dál víc zjišťujeme, jak se máme, že v pravěku nežijeme doopravdy. Tak třeba můžeme číst knihy – spousta jich bude na Knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě (volňásky nám opatřil tatínek Viki), kam si z dob kamenných odskočíme.

 

      IMG_4906.JPG        IMG_4965.JPG         IMG_5075.JPG

 

 

Zeměpis České republiky (září) - více v galerii

Znám svoji zem? Tato otázka nás provázela měsícem září. Učili jsme se číst mapy, porozumět měřítku, barvám i značkám. Vytvořili jsme plánky, jak se dostat od školy k soutoku Jihlavy a Jihlávky, barevně ztvárnili Českou republiku a díky nápadu Rudovy maminky vytvořili kašírováním fantastickou krajinu. Na mapě i ve skutečnosti jsme projeli cestu od školy do Luk (na kolech v doprovodu několika rodičů) a s plánkem Jihlavy prozkoumali trasy jihlavské MHD. Provázela nás hymna i Smetanova Vltava. Kraj naší země chceme poznávat dál.

    IMG_4877.JPG      IMG_4879.JPG      IMG_4892.JPG

 Loď čtvrté třídy - více ve fotogalerii

Symbolem naší třídy letos bude loď. Na společné cestě míříme do nových vod a každý den chceme být o kousek dál: něco nového se naučit, objevit, poznat. Jsme každý jiný, jedinečný, ale na jedné palubě. Společně si chceme pomáhat, respektovat se, dobře spolu vycházet. "Táhnout za jeden provaz", to je první z pravidel na naší lodi.
Aby se nám dobře plulo, hodně jsme o pravidlech diskutovali, přemýšleli a nakonec je pomocí kolíčků odhlasovali.
Také jsme si vybrali, kdo bude jakým plavčíkem. Každý má svůj úkol. Zvolili jsme i kapitány na první měsíc plavby.
Vyrobené lodičky a čluny jsme vyzkoušeli na soutoku Jihlavy a Jihlávky. A s písničkou " Plují lodě dodaleka", vypluváme.
Doufáme v příznivý vítr i podporu rodin a přátel plavčíků na lodi.

    IMG_4770.JPG      IMG_4776.JPG      IMG_4789.JPG

 

Milí rodiče a prarodiče, děkuji za krásné dárky. Bylo mi s vašimi dětmi i Vámi moc dobře. Hezké prázdniny. Jana Krásenská  

akce 3. třídy 2016-17