Základní škola Jihlava, Havlíčkova 71,
příspěvková organizace
Pohodová tvořivá škola
diar

4. r. - tř. učitelka Alena Tkadlečková

 IMG_4777.JPG         IMG_4778.JPG

Daniel Andrysík Vojtěch Kubík Vít Strnad
Samuel Barták Barbora Mácová Michal Šalanda
Nela Erbenová Helena Míčová Alena Šlajsová
Aneta Hanáčková Viktorie Nikola Moravcová Benjamín Tkadleček
Natálie Jendrisková Dominik Nejedlý Jonatan Tkadleček
Matyáš Jungr Rudolf Neuwirth Filip Tůma
Ondřej Kalaš Julie Nováková Elen Vašíčková
Oliver Kolář Anita Paclíková Amálie Večeřová

Lenka Elena Krejčová

Nicol Patryova

Radek Völkl

Lucie Motáčková

Šimon Přibyl Klára Zachariášová

         vyhlídka na duben 2.png 

Rudolf II. a Golem (duben) – více v galerii

Duben spolu s Rudolfem II. Habsburským nám otevřel oči pro vnímání krásy umění, pro základy věd i pro přírodní zázraky. A tak podle Arcimbolda malujeme Rudolfův portrét z ovoce a zeleniny, s hvězdářem Tycho de Brahe přemýšlíme o vesmíru, s rabínem Löwim vytváříme a oživujeme Golema.  Hebrejská písmena ש ל מ jako oživovací šém jsme hledali na jihlavském židovském hřbitově, na půdě opuštěného domu i v místě bývalé synagogy. Přitom jsme naslouchali několika příběhům o Golemovi a zpívali hebrejsky!            Zázrak jarního rození užasle sledujeme s každým kořínkem a lístkem hrášků, které má každý už tři týdny na lavici, ale také třeba na 14-tidenním selátku, které jsme si mohli pohladit u paní Sklenářová na Sasově. Také společně nakupujeme a sázíme semínka na školní i komunitní zahradě. Díky krásnému takřka letnímu počasí jsme mohli vyrazit s jednadvaceti koloběžkami na dopravní hřiště připomenout si úskalí křižovatek a dopravního značení.          Renesančním uměním nás ještě odborně provede paní Čermáková z Muzea Vysočiny. Praktickou alchymii a horoskopy si pro nás připravuje maminka Rudolfa (toho našeho ze třídy). Díky!

 

   IMG_6304.JPG    IMG_6461.JPG    IMG_6498.JPG

 

 

 Husité (březen) - více v galerii

V březnu v naší třídě zavlály husitské korouhve a z nás se stali husité. Silně jsme prožili zápas Jana Husa o změnu tehdejšího světa, zpívali jsme s ním „Jezu Kriste, štědrý kněže“. Pobouřila nás jeho smrt. Pokoušíme se pochopit i husity. Po prozkoumání souvislostí (např. že Husovi by se asi husité nelíbili a Jihlava nikdy nebyla husitská) a po společných diskuzích zjišťujeme, že většině třídy je bližší pacifismus. Přesto jsme se rozhodli ze slavných husitských bitev čtyři sehrát na „Jihlavském Táboře“ (Popravčím vrchu). Předcházela tomu průzkumná přírodovědná výprava, filmy o bitvách, výroba korouhví, vozů i zbraní. Moc nám pomohla návštěva Husitského muzea v Táboře, průzkum a atmosféra Žižkova města, které jsme procházeli se vztyčenými korouhvemi. A co že se pak odehrálo na okraji Jihlavy? V první bitvě se hrstka husitů (holek) bránila na vrcholku kopce jako Žižka na Vítkově. Když už umdlévala pod náporem křižáků (dvou tatínků s dvěma kluky), vyrazili ze zálohy Pražané (kluci) a útočníky zahnali. Ve druhé rekonstrukci jsme postavili vozovou hradbu mezi rybníky a vlákali křižáky do bahna jako v bitvě u Sudoměře. Pouhým zpěvem chorálu „Ktož sú Boží bojovníci“ jsme zahnali nepřítele u Domažlic. A teprve v takticky náročné bitvě u Lipan jsme se bratrovražedně pobili - naštěstí jenom jako, takže jsme ještě mohli velmi váhavě a nejistě uznat Zikmunda (až když nám slíbil úplně všechno) za českého krále, tak jak se to opravdu stalo na náměstí v Jihlavě v roce 1436. Náš výlet do bouřlivého středověku byl velmi zajímavý a dobrodružný.

 IMG_6194.JPG  IMG_6241.JPG  IMG_6259.JPG

Naše Jihlava (únor) – více v galerii

     V únoru jsme se pokusili prozkoumat naši milou Jihlavu trochu jinak než v minulých letech.         Tentokrát nás inspiroval komiks a film paní Bystrianské o Ježkově. Provázejí nás její ježci Kamil a Marie, k nimž se přidala spousta dalších ježků – ty jsme si sami vyrobili z ponožek a bambulí. Díky Rudově mamince se z nás na chvíli staly švadlenky, které šily, vycpávaly a bambulkovaly ostošest.      V zasněžené Jihlavě jsme pak na pěti významných místech sehráli pět scének z její historie. Jako scénář pro divadla posloužil zmíněný komiks. O mniších a koblihách jsme hráli v kostele sv. Kříže. O zvonu Zuzana před kostelem sv. Jakuba – uvnitř nám pak Bářin bratr Dominik představil varhany, zahrál i zazpíval. Pod sochou G. Mahlera ve stejnojmenném parku jsme poodhalili něco z dětství nadaného skladatele a také prožili sněhovou bitvu. V Horáckém divadle jsme se setkali s Marií Terezií a na závěr si u klavíru zazpívali hymnu. Celou cestu jsme také řešili, zda uvidíme více ježků nebo lvů. Vyhrál ježek – byl spatřen 140x, lvů jsme objevili jen 78.        Příběh jihlavského stříbra nás čekal v Muzeu Vysočiny. Program paní Čermákové nás strhnul, rozumíme už slovům jako archeolog, galenit, žíla, mincovna, brakteát, patronka. Sjeli jsme si po havířské klouzačce, Sam se proměnil v havíře. Další jihlavské záhady jsme řešili s Tomem Wizardem, kterému ve slohu píšeme i dopis.           Stihli jsme i 3 dny lyžovat na Šacberku, péct pro lyžaře, radovat se ze sněhu. Teď se těšíme na skutečnou, živou Evu Bystrianskou, která má navštívit naši třídu. Máme pro ni spoustu otázek!

    IMG_5902.JPG       IMG_6001.JPG       IMG_5851.JPG

 

 

Král Karel (leden) - více v galerii

Pod Karlovou českou královskou korunou jsme se v lednu nechali vtáhnout do naplněného života Karla IV. Rozesmutnilo nás jeho těžké dětství, žasli jsme nad vzdělaností, důvtipem a stavitelskými schopnostmi, odhalili jeho zranění z rytířského souboje… Když jsme se v ulicích Jihlavy ptali: „Byl Karel IV. největší Čech? A proč?“, naprostá většina dotázaných odpověděla „Ano“. I v naší třídě Karel zvítězil. Kde ale jej a jeho dobu zažít zblízka? V Praze! Nabiti dvoutýdenním studiem (nejen v knihovně) jsme do ní vyrazili. Neodradilo nás ani předcházející drama sněhové kalamity – žlutý, metro i tramvaj 22, všechno jelo načas.     Praha je nádherná. Ohromení z chrámu svatého Víta nebralo konce. Zážitkem na Karlově mostě bylo krmení racků: v jednu chvíli jsme jimi byli zahaleni jako bílým oblakem. Překvapení i soucit vyvolali klečící žebráci se psy. U Staroměstské mostecké věže jsme našli a vyfotili Karlův obraz a sochu. Nové síly pak načerpali v Ústřední knihovně a jejím bufetu. Na zvon Domu u Kamenného zvonu, kde se Karel narodil, jsme nedosáhli, tak jsme se dotkli alespoň zdi. A dvě poblíž levitující postavy se staly na dlouho tématem vzrušených rozhovorů. Poslední zastávkou bylo Karolinum. Když se na jeho nádvoří rozeznělo našimi hlasy Gaudeamus igitur, bylo to silné – kdoví, komu z nás budou jednou tuto píseň hrát ve velké aule pod sochou Karla IV.? Zatím je naším úkolem napsat o téhle výpravě novinový článek.    Odehrálo se ovšem ještě mnoho dalšího: třídní volba prezidenta ČR, konstrukce krychlí z hrášků a párátek, vyšívání s Klárou Š., informační odpoledne. Na přírodovědné výpravě jsme se tentokrát vydali na Starou plovárnu – prozkoumali rybník i okolí, rozdělali oheň a opekli marshmallows. Do školy jsme se vrátili opravdu dobrodružnou cestou necestou podél Jihlávky, značně špinaví, ale šťastní.

       IMG_5733.JPG       IMG_5670.JPG       IMG_5781.JPG

 

Když vládli Přemyslovci (prosinec) - více v galerii

Vláda přemyslovských knížat a králů, doba odvážných rytířů, pevných hradů, ale i tvrdého boje o moc. Snažili jsme se do ní pravdivě nahlédnout. Samozřejmě, že nás bavilo vyrábět meče (díky nápadu Rudovy maminky byly bezpečné i při soubojích), dřevěné štíty (vyřezali a připravili je pro nás rodiče Alenky) s malovaným erbem – každý se na něm snažil vyjádřit, co je pro něj osobně důležité. Zvládli jsme také základy šermu, středověkého tance nebo umění poezie při tvorbě básní. Z některých vyprávění, knih a Záhad Toma Wizarda jsme byli i zděšeni: ze všech těch vražd, lstí a vůbec těžkého života ve středověku. Když jsme však v knihovně bádali nad knihami o rytířích a psali podle nich příběh toho svého rytíře, zachtělo se nám stát se čestnými a spravedlivými jako oni. Vrcholným zážitkem pak bylo dobytí Rokštejna – zříceniny z roku 1270 (tedy z „naší“ doby) vzdálené jen 20 minut jízdy vlakem a 2 km chůze! Utkali jsme se tam v mnoha soubojích, prožili rytířský slib a pasování na rytíře, ale i hledání pokladu a luštění záhad tohoto místa. Zcela nás to strhlo. Tehdejší stavební slohy (od románského po gotiku) byly naším tématem ve výtvarce a matematice – umíme narýsovat románský i gotický oblouk!       Pokud jsme se ze středověku vynořili, bylo to proto, abychom navštívili Vrakbar, obchodovali v Bille, relaxovali a cvičili dětskou jógu s maminkou Julie, zahráli divadlo na Stříbrných Terasách (na pozvání Oliverovy maminky), inspirovali se světem knih s Věrou Šimkovou, zkoumali stopy zvěře na Šacberku s paní učitelkou Krásenskou a s Heidou – psím společníkem Julie.       Před námi je ještě lunárkově vánoční týden s vytvářením betléma a slavením Vánoc ve fialovém s nejmenšími sourozenci žáků naší třídy. Moc se těšíme. V očekávání příchodu vánoc nečekaně přišla do naší třídy nová spolužačka Bára. Vítáme ji mezi sebou a přejeme, aby jí s námi bylo dobře!

  IMG_5355.JPG    IMG_5368.JPG    IMG_5404.JPG

 

Staré české pověsti a dějiny (listopad) - více v galerii

Do historicky mlhavých dob zrodu Čech jsme se přenesli pomocí divadla. Každý ze třídy dostal roli v jedné ze čtyř pověstí: O praotci Čechovi, O Bivojovi, O Libuši, O dívčí válce. Hráli jsme, kde se dalo - ve třídě, kuchyňce, keramice, jídelně i v tělocvičně, a to pro sebe a pro třeťáky. Byli jsme si navzájem spoluherci, režiséry i kritiky, pomáhali si s kostýmy i rekvizitami. Kromě vciťování do postav jsme také psali diktát o Přemyslovi, pokusili se o charakteristiku Libuše, popisovali sílu Bivoje. Všechno dění vyvrcholilo v divadle Na Kopečku, kde jsme si zahráli na prknech, která znamenají svět. V hledišti vše bedlivě sledovala herečka a vedoucí divadla Dana Holíková, spolu s ní paní učitelka Krásenská a několik rodičů. Vyslechli jsme mnoho odborných rad a komentářů, které nám pomohly leccos si uvědomit a zlepšit. Děkujeme! Povzbudilo nás i ocenění - diváky jsme překvapili i potěšili svým nadáním.      V divadle, tentokrát loutkovém, jsme zůstali i při vyprávění o Cyrilovi a Metodějovi. Zaujalo nás jejich písmo, které jsme napodobovali ve výtvarce.       Ale nejsme ponořeni jen v dějinách, v tomto měsíci jsme uskutečnili i přírodovědnou výpravu za skokanem ostronosým, mravenci a dutohlávkou, naši rodiče prožili třídní schůzky se společným rozhovorem, absolvovali jsme poslední lekci plavání a řádění po závodech.

 IMG_5276.JPG   IMG_5188.JPG   IMG_5242.JPG

 

 

Lovci mamutů (říjen) - více v galerii

Ocitli jsme se v pravěku, v době ledové. Žijeme v jeskyni (třídě), kterou zdobí pravěké kresby, velký mamut, pravěké nástroje, hliněné i ze slaného těsta vyrobené sošky mamutů (za vedení Rudovy maminky). Nás zdobí kůže s korálky (to zase díky mamince Alenky). Ozývá se tu bubnování i zpěv o ohni.

Úchvatný zážitek nás čekal na Pálavě – v Archeoparku Pavlov jsme viděli tisíce let staré vykopávky, Věstonickou venuši i hroby. Dali jsme si do těla výstupem na Dívčí hrady a hřeben Pavlovských vrchů, ale ty rozhledy stály za to – vždyť tady někde kdysi běhala stáda mamutů. Nás byla také velká tlupa, připojili se k nám i někteří rodiče a sourozenci a bylo nám veselo (na dopravu nám přispěla Klára Šlajsová-děkujeme).

„Pravěkou“ přírodu jsme však objevili i tady u nás, ve Starých Horách. Na výpravě jsme četli kapitoly z knihy E.Štorcha Lovci mamutů (čteme ji kriticky, mnohé už archeologové vidí jinak) a podobně jako v nich jsme utíkali před vlky, překonávali strach z jeskynního  medvěda a hlavně: učili se rozdělávat oheň! Křemeny ani vrtěním dřívek to nešlo, přesto jsme si upekli mamutí chobot.

Čím dál víc zjišťujeme, jak se máme, že v pravěku nežijeme doopravdy. Tak třeba můžeme číst knihy – spousta jich bude na Knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě (volňásky nám opatřil tatínek Viki), kam si z dob kamenných odskočíme.

 

      IMG_4906.JPG        IMG_4965.JPG         IMG_5075.JPG

 

 

Zeměpis České republiky (září) - více v galerii

Znám svoji zem? Tato otázka nás provázela měsícem září. Učili jsme se číst mapy, porozumět měřítku, barvám i značkám. Vytvořili jsme plánky, jak se dostat od školy k soutoku Jihlavy a Jihlávky, barevně ztvárnili Českou republiku a díky nápadu Rudovy maminky vytvořili kašírováním fantastickou krajinu. Na mapě i ve skutečnosti jsme projeli cestu od školy do Luk (na kolech v doprovodu několika rodičů) a s plánkem Jihlavy prozkoumali trasy jihlavské MHD. Provázela nás hymna i Smetanova Vltava. Kraj naší země chceme poznávat dál.

    IMG_4877.JPG      IMG_4879.JPG      IMG_4892.JPG

 Loď čtvrté třídy - více ve fotogalerii

Symbolem naší třídy letos bude loď. Na společné cestě míříme do nových vod a každý den chceme být o kousek dál: něco nového se naučit, objevit, poznat. Jsme každý jiný, jedinečný, ale na jedné palubě. Společně si chceme pomáhat, respektovat se, dobře spolu vycházet. "Táhnout za jeden provaz", to je první z pravidel na naší lodi.
Aby se nám dobře plulo, hodně jsme o pravidlech diskutovali, přemýšleli a nakonec je pomocí kolíčků odhlasovali.
Také jsme si vybrali, kdo bude jakým plavčíkem. Každý má svůj úkol. Zvolili jsme i kapitány na první měsíc plavby.
Vyrobené lodičky a čluny jsme vyzkoušeli na soutoku Jihlavy a Jihlávky. A s písničkou " Plují lodě dodaleka", vypluváme.
Doufáme v příznivý vítr i podporu rodin a přátel plavčíků na lodi.

    IMG_4770.JPG      IMG_4776.JPG      IMG_4789.JPG

 

Milí rodiče a prarodiče, děkuji za krásné dárky. Bylo mi s vašimi dětmi i Vámi moc dobře. Hezké prázdniny. Jana Krásenská  

akce 3. třídy 2016-17