Akce parlamentu

I letošní rok se naše škola přihlásila k celostátní akci Pěšky do školy, pořádanou Pražskými matkami. Celý týden chodili žáci do školy hlavně pěšky, přijížděli na kolech, koloběžkách nebo MHD. Ti, které rodiče vozí autem, zastavili alespoň 300 m od školy a zbytek došli. Žáci tak mohli bez obav přicházet ke škole, nemuseli kličkovat mezi auty. Využívali náměstíčko před školou ke shlukování, povídání a společnému čekání na zazvonění.

Ve středu 22. 9. jsme ráno před zahájením vyučování zorganizovali happening. Spousta maminek nám pomohla napéct koláče, buchty, zákusy, které jsme pak rozdávali společně s čajem či kávou dětem, rodičům, prarodičům. Všem, kteří s námi chtěli oslavit, že jde využít prostor před školou pro děti a ne pro auta. Členové parlamentu zaznamenávali, jak který žák tento den dorazil do školy. Přestože ve středu pršelo, sešlo se před školou velké množství dětí i dospělých, kteří si ráno zpestřili výbornou snídaní a společným povídáním.

Z naší školy se zúčastnily akce všechny třídy. Během celého týdne barevně zaznamenávali žáci do tabulky, jakým způsobem přišly do školy.

O naší akci byla také reportáž na Nově. Rodiče ale hlavně žáci si chválili, že prostor před školou je bez aut či že příchod ke škole je pro děti bezpečný.

DĚKUJEME.

Pokračujeme dalším zápisem z doby koronaviru, jak ji prožívali žáci naší školy. Je to článek Amálky Večeřové z 6. třídy. Děkujeme.

A jak jste prožívali tuto dobu vy? Pokud se někdo další, chce podělit o své zážitky, příběhy, pocity z této zvláštní doby, kterou jsme všichni zažívali poprvé, budeme jen rádi. Můžete poslat text i obrázek... na mail: hlubuckova@zshavlickova.ji.cz nebo donést do školy, pokud do ní chodíte. 

MŮJ DEN BĚHEM PANDEMIE Covidu_19

Moje dny jsou během pandemie nového koronaviru jiné, než normální. Změnily se. Můj každodenní  „rytmus“ je teď úplně jiný. A také jsme se dočasně přestěhovali na chatu do přírody. Všude kolem jsou lesy a příroda. Ráno vstávám v 08:30 a v 09:00 už se učím. Učím se většinou tak do 12:30, pak obědvám a kolem 13:00 až 13:30 pokračuji s učením. Končím podle množství a náročnosti učiva, což je většinou dost, takže končím s učením třeba kolem 14:00 až 15:00. Poté jdu ven, jezdím na kole, běhám a hraji si s mladšími sourozenci, bratranci, sestřenicemi. Někdy jdu třeba na procházku, nebo tak. Večer se vrátím z venku na večeři a v cca 20:30 jsem většinou v posteli a čtu si. Ale někdy taky jsme venku až třeba do 21:30 a to je paráda! Tyhle dny obecně se mi moc líbí, protože jsem venku s rodinou a přáteli!

                                                                                                                                                                                     Amálie Večeřová, 6. třída

Mysleli jsme si, že se školy otevřou pro všechny žáky koncem května. Chtěli jsme vydat časopis, který by se věnoval tématu: Jak jsme prožívali dobu koronaviru. Školy se otevřely jenom částečně, tak posíláme alespoň ukázku zápisků z této zvláštní doby Jonatana Tkadlečka z 6. třídy. Děkujeme.

MŮJ DEN V KARANTÉNĚ

Teď o „koronaprázdninách“ se moje všední dny docela hodně změnily. Toho, že nemusím vstávat tak brzy, když není škola, moc nevyužívám, protože máme v sedm ráno snídani, ale mně to tak vyhovuje. Změna nastává po snídani. Až do půl deváté si čtu, sice povinně, ale zároveň velice rád. Po čtení si s bratrem chystáme svačinu do lesa, kam v devět vyrážíme na kolech. Často při jízdě v duchu nadávám: „Ta rouška je fakt hrozná, vůbec se v ní nedá pořádně dýchat.“ Po dvaceti minutách už jsme v lese.  V lese stavíme bunkry z jehličnatých větví, klacků a velkých kusů kůry. Náš hlavní bunkr je uprostřed vyvrácených stromů, na které často lezeme. Po nějaké době se bratr začne ptát, kolik je hodin a já mu odpovídám vždycky stejně: „Podívej se na naše sluneční hodiny.“ Ty jsme si sami vyrobili, a protože většinu dní svítí slunko, tak fungují spolehlivě. Kromě stavění taky prozkoumáváme okolí a pozorujeme život v lese. Třeba srny a jejich cestičky, objevili jsme kostru dravce nebo velká hnízda volavek. Taky kolem nás často lítají a křičí sojky, našli jsme už hodně jejich pírek. Kolem půl jedné vyrážíme domů na oběd. Po obědě přichází na řadu učení a hraní na cello. Mimoto se odpoledne taky zkouším učit psát všemi deseti. Před sedmou večer píšu svůj koronadeník. Zrovna v něm píšu příběh o dvou klucích, kteří se vydali hledat záhadně zmizelého tatínka jednoho z nich. V sedm se začínáme dívat na film. Rodiče chtějí, aby filmy byly aspoň trochu vzdělávací. Ve vybírání se s bratry střídáme. Já vybírám spíš historické, Ben přírodovědné a Matouš filmy v angličtině s anglickými titulky. Od devíti už si zas jen čtu a pak jdu spát.

Ani v koronavirové době školní parlament nezahálel.  Sešli jsme se 3 krát v květnu pomocí videohovoru v malé skupince. Řešili jsme hlavně učení na dálku. Zástupci tříd sondovali u spolužáků výhody a nevýhody učení online.

Také letos se vybraní členové školního parlamentu zúčastnili Fóra mladých, které pořádá magistrát města Jihlavy. Žáci byli rozděleni k 6 diskusním stolům, aby prodebatovali a vybrali 10 problémů z dané oblasti. Zástupce každé skupiny pak prezentoval, výsledky celé skupiny. Nakonec účastníci hlasováním vybrali 3 nejpalčivější problémy Jihlavy viděné očima mladých. Žáci také hlasovali o nejlepších akcích, které se loni v Jihlavě pořádali.

Pokud vás zajímají výsledky hlasování, naleznete je na stránkách města Jihlavy. 

Dne 2. října 2019 se na naší škole uskutečnil Halloweenský den, kdy se žáci strašidelně oblékli nebo vyzdobili třídu. Komise složená z členů parlamentu hodnotila oblečení a výzdobu jednotlivých tříd.

Na prvním stupni se jako první umístila třída 2. B na druhém místě 4. B a na třetím místě 5. A. Na druhém stupni se na prvním místě umístila třída 8. B na druhém místě 7. třída a třetím místě 9. B.

20. prosince se na naší škole uskutečnil VÁNOČNÍ DEN - soutěž o nejlépe vyzdobenou třídu. Na 1. stupni se na 1. místě umístila 3A, na 2. místě 2. B a na 1. místě 2. A a 4. A. Na druhém stupni byla nejlépe hodnocena 9. A na 2. místě 8. B a na 3. místě 7. třída.

Pro velkou účast se tentokrát závody musely rozdělit do dvou dnů.