Body Worlds v Praze

   Ve středu 18. 2. 2026 jsme navštívili světovou výstavu Body Worlds na pražském Chodově. Žáci devátých a osmých ročníků ZŠ Havlíčkova se do Prahy na výstavu velmi těšili.
   Sraz byl již po šesté ranní na vlakovém nádraží, kde jsme se všichni sešli a mohli vyrazit. Cesta vlakem ve stoje do Havlíčkova Brodu nám ubíhala, a i přestup na rychlík do Prahy se nám povedl. Po nedorozumění jsme dokonce nalezli svá místa a Praha se nám pomalu začala vynořovat z ranní mlhy a slunce jí začínalo zalévat svými zlatavými paprsky ve vší kráse.
   Cesta z vlakového nádraží na metro byla krátká, leč spletitá. I zakoupit si jízdenky na metro byla pro některé žáky docela výzva, avšak vše se nakonec zdárně podařilo. „Hlavně si označte už teď ty jízdenky!“ křičela jsem na mé kluky, kteří se v 15 letech cítili moudře a dospěle. Vedle kolejí metra se jich znova ptám, zda je mají označené. „To měly být označené už teď?“ a v ten moment zase chlapci vyběhli po schodech vše zachránit, aby nedostali pokutu.
   Metro je vždycky zážitek, tak to bylo i tentokrát, v ranní špičce po 9. hodině ranní jsme 20minutovou cestu přežili a mohli se vydat do nákupní galerie. Žáci si tentokrát exkurzi notně užili, věděli, že je čekají celkem dva rozchody, hodina před naplánovanou výstavou, a pak i po ní, aby mohli na ty nejlepší obědy, tedy hamburgery, smažená kuřata a černou limonádu.
   Výstava nám nabídla sledování lidského tělo ve všech jeho zákoutích, postupovali jsme od kostry přes svaly, mozek, srdce, plíce, trávicí a vylučovací soustavu až k té nejzajímavější, tedy rozmnožovací. Někteří u každého exponátu nezapomněli okomentovat, zda se jedná o muže či ženu, tedy i pan medik, který nás provázel, průvodcoval a odpovídal na všetečné otázky, se mohl těšit skutečně na vše.
   Nejvíce z exponátů, které jsou díky vyvinuté metodě plastinace zakonzervovány od lidských dárců, nás zaujaly různé fáze lidských plodů, u kterých už v 10. týdnu byly rozpoznatelná žebra i prstíčky na rukou.
   Po exkurzi do útrob lidského těla následoval nákup suvenýrů a vytoužený oběd. Cesta zpátky byla velmi bouřlivá, naši totiž na olympiádě hráli s Kanadou, takže radostné výkřiky: „Gól!“ byly slyšet po celém vagónu.

                                                                                                                               J. Dvořáková - třídní učitelka IX. A