Návštěva knihovny. Exkurze, kterou absolvujeme jednou za dva roky je opět tady. Knihovna je nedaleko, hned na náměstí. Stejně se ale popovezeme trolejbusem. Je zima, fučí, vůbec to nepřipomíná květnové počasí.
V knihovně nás čeká jiný výklad, než na který jsem zvyklá. Procházíme celou historickou budovou od přízemí až do třetího patra, stejně tak i pohnutou minulostí této krásné stavby. Vidíme nejmenší i největší knížku v knihovně, dokonce i tu nejdražší. Povídají si s námi různé knihovnice, ukazují nám, co se kde nachází, kde je studovna a naučná literatura, tedy vše, co budou mladí lidé ke svému studiu do budoucna potřebovat.
Další oddělení – zvuková knihovna. Máme k dispozici knihu, která je psaná pomocí Braillova písma a má plastické mapy. Také jsme zkoušeli brýle, které simulovaly různé oční vady.
A už končíme tam, kde to všichni znají, v dětském oddělení. A už je cítit v dětských tvářích to napětí. A ano, po exkurzi následoval rozchod, to bylo radosti…